„Canisterapie je léčba lidské duše psí láskou“

(L. Gajdová)

Od ledna 2019 chodíme na canisterapii do Domova na Hrádku - Červený hrádek.

Abby ukázala, že mentálně postižení lidé ji vůbec nevadí, takže chodíme pravidelně a moc nás to baví.

Dne 24.4.2016 se konaly na Palatě (ústav pro zrakově postižené) zkoušky v canisterapii. Tak jsme s paničkou vyrazily.

Rozhodčí na poslušnost: Adam Holeksa

Pořadatel: Irena Bartoňová

Zkoušku jsem udělala na výbornou. V poslušnosti jsme získali 87 bodů z 90-ti.

Speciální zkoušky v canisterapii jsem všechny zvládla na na jedničku.

Celkové hodnocení: PROSPĚL VÝBORNĚ

Poznámka: Fenka milá, živější, vhodná k polohování, výborná k dětem, psovod dobře komunikuje

Máme s paničkou velkou radost :-)

Od podzima 2015 chodíme s paničkou do DIAKONIE v Libici nad Cidlinou.

Obcházíme pokoje kde buď leží nebo sedí senioři - deděčkové a babičky. Panička jim se mnou ukáže co umím (sedni, lehni, vstaň, pac, aport, já bych i štěkala na povel, ale panička říká, že nebudeme rušit ty kteří spinkají) , prý jsem šikulka.... no snažím se. Taky mě babičky a dědoučkové pohladí a dají piškotek.

Tahle disciplína mě moc baví, jelikož ráda baštím a tady dostávám spousta piškotků a také mám radost, že naši senioři mají ze mě radost.

8/2015

Jelikož jsem prý klidná a ve výcviku velmi spolehlivá, panička říkala, že zkusíme dělat nějakou "canisterapii". Nevím sice co to znamená, ale paničce plně věřím. V neděli jsme šli na návštěvu za babičkou. Leží po mrtvici v nemocnici v Městci Králové, kde máme mimochodem i náš cvičák. Panička se zeptala paní doktorky a sestřiček, jestli mě může za babičkou vzít. Souhlasili. Tak jsme v neděli 23.8.2015 vyrazili. Nevěděla jsem co mě čeká. Ale bylo to fajn, babička mě viděla ráda, hladila mě a já chtěla k ní do postele, ale tam mě nepustili ;o) dokonce jsme udělali radost i několika dalším pacientům, také jsme potkali návštěvy a děti, všichni si mě mohli hladit a já se snažila být klidná a trpělivá. Žádný zvuk ani pach mě nepřekvapil. Myslím, že jsme hodně lidem udělali radost. A pokud je toto ta canisterapie, tak myslím, že mě to bude moc bavit..... :-) Panička říkala že budem trénovat na zkoušky. Tak snad je zvládneme ;o)

Canisterapie (pojmenování vzniklo v ČR) je název pro metodu pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na potřebné osoby, prostřednictvím speciálně vedeného a cvičeného psa nebo feny (canis = latinsky pes).

Kontakt se psem představuje účinné rozptýlení pro lidi trpící psychickými poruchami, depresí nebo pro ty, kteří se prostě cítí opuštěně. Například v domovech pro seniory nebo v dětských domovech, kde je pes pro děti kamarádem a tvorem, o kterého se musí starat, a tak se lépe srovnají se ztrátou rodičů.

V ústavech pro mentálně a fyzicky postižené pes tvoří součást rehabilitace, protože napomáhá procvičování některých částí těla. Velmi významnou a úspěšnou metodou je polohování.

Canisterapie se také uplatňuje jako pomocná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné.

Metoda a její účinky

Canisterapie má vliv na psychologickou a sociálně-integrační stránku člověka. Vliv je tedy zásadně dvojí – psychosociální a fyziorehabilitační. Canisterapeut může psem aktivovat myšlení, paměť, komunikaci, učení se (mluvenou řeč, neverbální projevy atd.) ale i motoriku (chůzi, pohyb paží, rukou a prstů atd.). Formou terapie – po stanovení si cíle s klientem – lze úzce spolupracovat s dalšími odborníky (logopedem, fyzioterapeutem, pedagogem,  psychologem,  ergoterapeutem, gerontologem, psychoterapeutem, zdravotním personálem atd.)

Canisterapii lze úspěšně zařadit do okruhu sociální rehabilitace. Vykonavatel této činnosti však musí mít kompetence v oblasti kynologie a etologie psa i sociálních dovedností (komunikace s lidmi,  empatie, zvládání krizových situací, náhled do psychologie člověka, znalost diagnóz zejména cílové skupiny, kterou psem ovlivňuje apod.).

Polohování

Metoda polohování existuje ve  fyzioterapii již od 50.let 20. století. Jde o to, že pokud se postižený klient nemůže hýbat, musíme jím pohybovat my, abychom zabránili vzniku proleženin, blokaci a procvičili svaly. Pes v polohování nahrazuje polštáře, které klienta podpírají, díky své teplotě působí na klienta velmi příjemně a díky dýchání psa se většinou zklidní i dech postiženého. Největší výsledky jsou vidět u lidí trpících svalovými křečemi (spasticita) nebo třesem.

Technika polohování v canisterapii značí zejména dvě techniky – polohování relaxační a polohování rehabilitační. V obou případech speciálně trénovaného psa na tuto techniku „přikládáme“ pokud možno k odhaleným částem klientova těla, které chceme stimulovat = prohřát, uvolnit, aktivovat, aby si je klient uvědomil. Pes má fyziologickou tělesnou teplotu oproti člověku o cca 1,5–2 stupně Celsia vyšší. Dochází k prohřátí a hlubokému prožitku v místech kontaktu se psem (tj. v ohybu kolenou, boky těla klienta ležícího na zádech či na břiše, záda klienta ležícího na boku, plosky nohou, šíje, tvář a temeno…). Ideální je obložit klienta více terapeutickými psy. Polohování je pro psa velmi namáhavé, nemělo by trvat déle než 15–25 minut v kuse. Běžně se výsledky polohování začínají projevovat již po 7. až 12. minutě. Úkon by měl probíhat v teplém, klientovi i psu příjemném prostředí bez rušivých vlivů (ruch – pohyb, pach, zvuky), jinak nemá účinnost. Tato technika byla poprvé zveřejněna a popsána v ČR –  v Brně, českými canisterapeuty.

Zdroj: Wikipedie